Ples
Když večer padá na střechy domů
a černá noc, ta děvka prohnaná,
plíží se okolo fontán a parčíků, stromů,
zas chce se mi hrát, hrát blues až do rána.
To blues, které v duši mé zní,
to rozverné je místy, místy přesmutné jest.
Je to píseň všech minulých mých dní
a pocit z něj mám jak v půli písně skončil by ples.
Ples stínů, těch ztracených duší,
jež marně hledají cestu z těch míst.
Ples ztracenců těch, o nichž málokdo tuší,
co výtek a zloby musej snýst.