Já jak poslední z rytířů
Artušova kulatého stolu
toulám se světem sám
už visel jsem na spoustě pranýřů
krutého a temného bolu
a přece hledat nepřestávám
V nohách snad už deset tisíc mil
při hledání Grálu pravdy, přátelství a lásky
beznadějně ztracen ve svých iluzích
kolikrát jsem se ode dna odrazit pokusil
život přehrával si pak jak v magneťáku pásky
a na rtech skvěl se cynický můj smích