Bojoval. Bojoval o trochu vzduchu. Ve snaze se nadechnout se zmítal a jeho tělo spotřebovávalo i ty nepatrné zbytky kyslíku, který ještě mělo navázaný na červené krvinky.
Jako film se mu vnitřní stranu víček začal promítat jeho život. Nechtěl to sledovat, ale nedokázal otevřít oči. Znovu prožíval první krůčky, první školní den, to jak se rval s kamarádama, i první lásku. Nejhorší ze všeho bylo, že, kromě pěkných zážitků, prožíval také všechny své nezdary a prohry. Opakoval stejné chyby, kterých by se dnes již nedopustil. Znovu pocítil zklamání, když ho opustila žena. Ona tenkrát měla vlastně pravdu. Co s ním, když ztratil práci a jelikož novou najít nemohl, tak se dal na pití. Znovu si vybavoval ty dny prosté stresu, kdy se s ním všechno točilo a jeho jedinou starostí bylo, kde sehnat další šnaps. Pak ho vyhodili z bytu, protože neplatil nájem a všechny peníze prochlastal. Trochu se nad sebou zamyslel, poslechl rady svých kamarádů a šel na léčení.
Z ústavu vyšel někdo jiný. Byl plný elánu pustit se znovu do budování kariéry. Dřel od nevidím do nevidím a pomalu stoupal v hierarchii firmy, u které si našel místo. Den co den stejná dřina a stres.
Film jeho života jako by se najednou přetrhl. Potřeboval se nadechnout. Jeho tělo se křečovitě vypjalo k poslednímu pokusu o získání trochy vzduchu.
"Tak nám umřel další astmatický ztroskotanec," prohodil k okolo procházející sestře zřízenec Nemocnice sv. Františka pro chudé, když opouštěl márnici.
A dveře za ním s klapnutím zapadly...