Probudilo ho zarachocení klíče v zámku. ?Co tady, sakra, může kdo chtít? A jak je možný, že si někdo odemyká, vždyť klíče jsem nikomu nedával. Ách, do prdele!" zabručel Frank a otevřel oči. Posadil se a proklel celý svět - bolelo ho snad úplně všechno. Jak se tak zvolna probíral, všiml si datumky na digitálním budíku. Patnáctého! To znamená, že je neděle. Prospal celý jeden den. ?Co jsem v pátek večer, proboha, prováděl?? klel si tiše pod vousy.
Vzpomínky se objevily s nečekanou intenzitou. No jasně, v pátek přece dokončil projekt a večer šel s kamarády oslavovat. Byli spolu v několika vyhlášených barech a lili do sebe alkohol nezřízeným způsobem. Podle toho taky vypadal, když se chvilku před jedenáctou rozešli a on vyrazil na cestu domů. Uchechtl se, byl to dobrý večer. Pak se jeho obličej stáhl do bolestivé grimasy. Vzpomněl si totiž, jak kousek od domu, kde bydlel, vstoupil do vozovky, přímo pod kola projíždějícího taxíku. Následovalo bouchnutí a let, dopad byl snad ještě bolestivější než náraz samotný. Když se hrabal zpátky na nohy zjistil, že taxík ujel. Naštěstí v tuto noční hodinu nebyl nikdo v dohledu a to ho uchránilo od všech těch dotěrných čumilů. Se zuby zatnutými bolestí se dovlekl domů, vysvlékl se a padl na postel jako zabitý.
Zpoza dveří zazněly hlasy, nebylo jim sice rozumět, ale naznačovaly přítomnost, alespoň tří lidí. Frank si zděšeně uvědomil, že je stále nahý. Vyskočil z postele a hnal se ke skříni. Dveře se rozlétly a on strnul na místě. ??a tady je ložnice, která, jak vidíte, je dostatečně světlá a má skvělý výhled.? Právě licitoval mladík v tmavomodrém obleku s papíry v rukou. Hned za ním se ve dveřích objevili muž v hnědém saku se ženou a s netajeným zájmem se cpali dovnitř a pozorně se rozhlíželi. Frank je první chvíli chtěl vyhodit, ale pak mu přišlo trapné, že před nimi stojí jen v rouše Adamově a tak se rukama snažil zakrýt, co šlo.
Pojednou se ta žena otočila jeho směrem. Oči se jí rozšířili údivem. Otevřela ústa a začala vydávat jekot podobný řevu lodní sirény. Frank ji chtěl začít uklidňovat a v tom si uvědomil, že se nedívá na něho, ale spíše někam na zeď za ním. Otočil se a spatřil příčinu ženina jekotu. Po zdi lezl pavouk, jen takový malý křižáček. Mladík v tmavomodrém hbitě přiskočil, pavouka rozmáčkl palcem. S úsměvem se otočil k ženě, která jako zázrakem zmlkla.
?Samozřejmě, že než se nastěhujete, dáme celý byt vyčistit od podobného hmyzu,? prohlásil a předvedl ukázkový thymolínový úsměv a hned pokračoval, ?pojďte ukáži vám ještě koupelnu a kuchyň.? Ale to snad? To je přece můj byt,? vykřikl Frank a otočil se. Dvojice ani tmavomodrý oblek si ho nevšímali, jako by tam nebyl. ?To je, ale blbej fór! Nějaká skrytá kamera, co?? Frank se znechuceně vydal ke skříni, kde měl župan.
Když došel ke skříni, tak se mu vlasy zježily úlekem. Na dveřích bylo velké zrcadlo, které odráželo celou ložnici. Jediné, co v zrcadle chybělo, byl Frank. ?Jak je to, krucinál, možný,? zabručel Frank a osvícen náhlým nápadem se usmál, ?že by mi sem dali jenom nějakej obraz? No, když už mi sem dokázali namontovat skrytou kameru, tak proč ne?? Oblékl si župan a vydal se do kuchyně uvařit si kafe.
??moc pěkně vybavený, nebude si předchozí majitel chtít ten nábytek odvézt?? Ptala se zrovna žena tmavomodrého obleku a ten jen zakroutil hlavou. ?Ne, ten již nebude chtít nic. Podívejte,? ze saka vytáhl noviny, rozložil je na stole a ukázal na článek s obrovským nadpisem: Nehoda ukončila život mladého architekta!
Franka zamrazilo, když si to přečetl, ale donutil se pokračovat ve čtení. ?Dnes ráno byl nalezen mrtev jeden z nejúspěšnějších mladých architektů Frank Cobb. Dle sdělení místního policejního okrsku se stal mladý architekt obětí dopravní nehody, jejíž druhý účastník, dle stop řidič taxíku, od místa neštěstí ujel. Po vozu i jeho řidiči se stále pátrá.?
Frankovi se zamotala hlava, opřel se o zeď a svezl se do dřepu. S hlavou v dlaních začal vzlykat. ?Tak my to teda berem,? prohlásil muž a tmavomodrý oblek se usmál. ?Dobrá, následujte mne do kanceláře našeho právníka, který s vámi podepíše veškeré smlouvy.? Ozval se klapot kroků a klapnutí dveří, ale Frank tomu nevěnoval pozornost. V jeho hlavě se neustále opakovaly myšlenky: ?Jsem mrtvej, co s tím? Co si sakra počnu? Zabít se už nemůžu, tak co teď??
Nevěděl, jak dlouho takhle seděl a plakal sám nad sebou, ale nové klapnutí dveří ho donutilo zvednout hlavu. Tmavomodrý oblek se vrátil. Šel přímo do kuchyně, postavil se ke stolu a vypadalo to, že o něčem přemýšlí. Pak se najednou podíval na Franka. ?Vážený pane Cobbe, náš muž odvedl dobrou práci, ale zřejmě máte příliš silnou duši, která lpí na životě. Naše firma nepotřebuje, aby měla v bytě, který pronajímá nějakého ducha, tak se koukejte hnout. Tady už nemáte co pohledávat!?